čtvrtek 21. listopadu 2013

Pitvání se v piteváku

Pitevák - týden tortury, trest za každou proflákanou hodinu minulou a snad i budoucí, slovo, které v srdcích mediků vyvolává hrůzu a děs v té nejčistší podobě. Týden nekonečných hodin strávených na pitevně a ještě nekonečnějších hodin pokusů o domácí studium, během kterého se člověk zoufale snaží vtěsnat do krutě nevyspalé, kofeinem nadopované hlavy co nejvíce z toho neskutečného kvanta znalostí, aby je pak na konci mučení prezentoval před zkoušejícím a nemusel se o to pokoušet v opravných termínech.
Každý, kdo někdy studoval medicínu (a nebo možná i ten, kdo bydlel či znal někoho, kdo medicínu studuje), ví přesně, o čem mluvím. Nejhorší, nejšílenější a nejhektičtější týdny v životě medika se mnohým vybavují i po létech. Ráno vstát(pokud člověk spal), obléknout, umýt(možná), učit, jít do školy, učit se na pitevně, jít ze školy, učit se, učit se, učit se, někdy pozdě v noci jít spát. Někde v mezičase zvládnout: základní hygienu, jídlo a jiné bazální životní potřeby. Ze začátku v prvotním záchvatu optimismu někdy i účast na společenské akci, povídání s kamarády nebo dokonce sledování seriálů (vše tak po 2-3dnech,poté, co si člověk uvědomí rozsah požadovaných znalostí, socializační nálada přejde a je nahrazena záchvatem paniky). Pitevák sebere mnoho věcí (zejména pak spousty hodin spánku - a taky spousty spousty peněz za černé kafe z automatu - tfuj). Mnohé však i přinese:

1. Zjištění, že opravdu je fyzicky možné spát 4-6(někdy i 3) hodiny denně několik dní po sobě a nejenže nezkolabovat, ale dokonce po určitou dobu jakž-takž fungovat. Tedy za předpokladu, že má člověk k dispozici hektolitry colových nápojů, kafe, silných zelených čajů nebo maté. Někomu se osvědčily i guaranové tabletky. Intravenozní podávání čistého kofeinu zatím k dispozici není. (bohužel).

2. Patláte se v kuchyni? Jste vysazeni na barvitý a pestrý jídelníček? Neradi jíte dvakrát po sobě to samé? Máte pocit, že na polotovarech nepřežijete? OMYL. Týden až dva jde přežít na následujícím: zmražené zbytky jídel z týdnů před pitvami; bagety s tím, co se našlo v lednici - třeba rajče; syrový samotný květák nebo jiná zelenina, neohřáté fazole z konzervy, čínské nudle do mikrovlnky a divoké "studentské tapas" - vznešený název pro jednotalířový mix všeho, co vám z výše vypsaného zbyde v lednici. Mně osobně se třeba osvědčil mix dvou zbytků salátů(s dvěma různými dresingy, samozřejmě), tři nebo čtyři olivy, zbytek fazolí a kukuřice z konzervy a poslední kus poloztvrdlé bagety. Lahůdka.

3. Na smrad formaldehydu je možné si zvyknout. Je to tak, i když po prvním setkání s touto "poněkud aromatickou" substancí vám to připadá jako holá nemožnost. Otázkou je, jestli si na tento pach, který se po těch hodinách šíří nejen z vašeho pitevního pláště, ale i z vás samotných, zvyknou i vaši blízcí.

4. Trhnete rekord v množství dosud neznámých, krkolomných, cizojazyčných latinských pojmů, které se za týden zvládnete naučit. A navíc se - ke svému překvapení - zvládnete ke každému z těch pojmů naučit i několik vědomostních "detailů" okolo. Pokud ne za týden, tak za dva to do opravného termínu už určitě rekord padne určitě. Navíc ještě s rekordem v rychlosti opakování na průběžný test a případná další průběžná zkoušení, která jste nestihli před pitevnou.

5. Vaše přesvědčení žít udržitelně a bez krutosti je silnější, než se zdá. To mé odolalo pokušení dát si pizzu ve stánku téměř vedle učební budovy a místo toho hlodalo syrový květák bez jakýchkoliv příloh. Zvládlo pokušení dát si kus dobroučkého dortíku a místo toho žvýkalo postarší sušené meruňky za pár kaček. Ovládlo touhu dát si oběd v bufetu nebo nemocniční jídelně a místo toho jedlo zbytky z (před)včerejší večeře (v tom lepším případě - alternativou bylo instantní asijské jídlo. Hnusné "baj d wej".). A pořád třídilo odpad.

6. Poznání, že život sice není spravedlivý, občas ale ten, kdo měl z prdele kliku, můžete být i vy. V mém případě to znamenalo, že na závěrečné zkoušení na mě vyšel ten nejvíc nejhodnější zkušející, u kterého je větší umění zkoušku neudělat než udělat. Odcházela jsem s úlevu a výsmátým úsměvem s Béčkem v kapse za to, že jsem poznala musculus deltoideus a nervus ischiadicus (pro neznalé: ten velký sval na rameni a asi největší a nejvýraznější nerv v těle, který by pravděpodobně na preparátu našel i slepý po krátké edukaci). Na druhou stranu po neúspěšném absolvování dvou následujících anatomických zkoušek mám trochu pocit, že "výkonem" na popiteváku jsem si vyčerpala štěstí až do konce semestru. -_-

7. Ať se stane, co se stane, nic není omluvou pro to si trochu "nevyhodit z kopýtka" a neaplikovat si tu nejlepší antistresovou kůru - (celonoční) posezení, potančení a pozpívání s kamarády (novými i starými) na popitevní party. Protože to člověku někdy dá fakt víc, než x hodin spánku nebo učení <3 (minimálně po psychické stránce určitě!)

Zimní pitvy za mnou, ty letní přede mnou, i když ve vzdáleném termínu. Větší a aktuálnější starostí mi jsou nadcházející zkoušky z trávicí soustavy a také ústní zkouška z biochemie z celého minulého roku(!!!!), za kterou celý ročník vděčí jistému proaktivnímu studentovi, který si na vedení fakulty nerozvážně stěžoval na to, že ve druháku je biochemie málo (třeba proto, že se člověk má učit tu anatomii?!?!) a tak mu (a všem ostatním) vedení udělalo radost a vyhlásilo z biochemky celou novou zkoušku <3 . Jeho veřejnému lynči zabránil pravděpodobně jen fakt, že tento slizký šprt se ke svému podlému činu nikdy nahlas nepřihlásil a jeho identita tak zůstává neznámá. Možná by stálo za to vypsat na jeho hlavu finanční odměnu. Aneb "některé druhy lidí by se snad fakt měli střílet."

Dost už však pisálkování, deprese z nedostatku hodin strávených nad učebnicemi se dostavuje spolu s intenzivním dojmem vlastní neschopnosti a obav ze zklamání svého sebevědomí i představ svých blízkých, které (na rozloušenou ;) ) víc než přesně ilustruje již legendární scéna z Básníků:


1 komentář: