Mno Ahoj, tak já jsem teda Vulpecula i když přátelé spíš mluví česky a říkaj mi Liští. Představuju si jak sedím v kroužku budoucích přátel a hrajem jednu z her "kdo je kdo". Asi bych taky zmínila, že studuju, a to jakože v poslední době docela dost, neboť si to žádá momentální tempo mé lékařské školy. Sedím v Momentu, protože mám volno, které bych raději neměla, když vím, čím bylo vykoupeno, ale aspoň mám čas na dobrý vegan chai laté a psaní uvítacích článků v rámci smysluplné prokrastinace, to většinou nebývá.
Co ještě říct? Baví mě i jiný věci. Dřív jsem třeba malovala, ne dost, ale malovala. A taky jsem tvořila - cetky, náušnice a štosy papírů popsaných geniálními nápady, které jsem nějako nestíhala dotahovat do realizace (to mi šlo a vlastně pořád jde asi nejlíp). A tohle je vlastně jeden z nich. Už dlouho chci osobní blog, nějak mám bytostnou potřebu dělit se s lidmi o postřehy a taky si tak trochu vybíjet svou grafomanickou náladu. Ale vždycky jsem se bála, že skončí stejně jako ty štosy papírů. Taky jsem chtěla FB stránku s recepty, protože proklatě ráda a prý i celkem dobře vařím, ale taky jsem se bála, že to nedotáhnu a že stránka zmizí v propadlišti dějin. Ale nestalo se tak - Chudý Vegosaurus má aktuálně již více než 2000 fanoušků a pořád funguje, i když teď kvůli povinnostem v poněkud omezeném režimu. A tak jsem se rozhodla to zkusit i s tím blogem.
Studuju medicínu, to už jsem říkala. A taky jsem říkala, že sedím ve veganské kavárně Moment a piju tu cosi a taky mě trochu mrzí, že to kafe tady prostě není fairtrade, protože doma jiné nekupuji. Ráda vařím a tak můj osobní blog bude dost o vaření. Ale taky ráda přemýšlím a tak bude možná i trochu o tom. A taky trochu o cestování, fimových večerech se sestrou (které z nějakého důvodu končí dost katastrofálně a většinou vůbec neobsahují koukání na film) a o tom jak organizuju čas, ve kterém se snažím dohromady skloubit školu, práci, dokonalý vztah na vzdálenost 200-300km, milion koníčků a vzrušujících skutečností a to, že kvůli absenci vegan verzí jídel v menzách mi vlastně nic jiného než oblíbit si vaření nezbývá (aneb jak si udělat z povinnosti zálibu) a také mi nezbývá než tím trávit určitou část mého času.
Čas ráda trávím prokrastinací, když mohu a mám sílu ještě číst i beletrii, tak to dělám. Teď třeba oficiálně dočítám Serii o Nadaci od Asimova. Poezii miluji, i když už nerecituji.
Jak říkám, sedím v kavárně a oficiálně se mám učit anatomii, ale po ránu na to nemám náladu, na učení je vyhrazen večer. A tak tu sedím, skripta před sebou a píšu uvítací článek. Nemám ráda uvítací články, protože většinou bývají víceméně o ničem. Ale mám prostě pocit, že člověk si má vždycky sednout do toho kroužku a představit se. Aspoň trochu.
Mno tak teda Ahoj. To jsem já, Vulpecula Ludibunda. A teď zpět k tý Anče, zas někdy příště, už o něčem.
Žádné komentáře:
Okomentovat